traveller

Roadtrip no. 2

9.9.2017

A je to tady. Pomalu přichází konec prázdnin. Už za týden se sbalím a půjdu si zase sednout do posluchárny (minimálně na prvních pár týdnů semestru :D). To, že se blíží konec léta mi ale bylo jasné při pohledu do kalendáře už mnohem dřív, a tak sotva co jsem vybalil věci z výletu do Francie, jsem zase seděl v autě na cestě směr Chorvatsko. Hned na začátek můžu říct, že to bylo doopravdy povedené zakončení prázdnin a léta celkově.

Chorvatsko? Říkáte si, že je to taková česká klasika. Ale i ta je přece krásná a my si jí navíc ozvláštnili dalšími zastávkami po cestě. Náším prvním cílem při cestě za mořem bylo Slovinsko. No jo, kdo letos nebyl ve Slovinsku jako by nebyl. My jsme byli u jezera Bohinj. Bohinj je největší slovinské jezero, které leží přibližně dvacet kilometrů od oblíbeného jezera Bled. Slovinské Alpy jsou opravdu krásné. Je to takový sympatický kraj. Alespoň pro mě. Prostředí Alp dobře znám z Rakouska, Německa a italských Dolomit. Tedy z oblastí, které jsou jednoduše bohatší. Slovinsko je Česku bližší než zmíněné alpské regiony. Lidé jsou mentalitou podobný nám, mají podobný životní styl, vesnice nejsou tak okázalé (o to příjemnější atmosféra v nich ale panuje) a společně máme v lecčem podobnou historii. Už samotná návštěva místích potravin mi připomíná obchod Jednoty ve vesnici, kde má chalupu moje babička. Prostě těžký retro, kde na pultu najdete maximálně Junior a Eidam.

Bydleli jsme, stejně jako ve Francii, přes Airbnb. Tentokrát v krásné chalupě s výhledem na štíty Triglavu, kterou jsme měli celou jen pro sebe. Většina lidí ve Slovinsku navštíví Bled a na Bohinj nedojede. Je to ale škoda. Je to krásné jezero uprostřed vysokých hor. Nejezdí sem tolik turistů, a tak vám na záda nedýchají skupinky Japonců s foťáky, jako je tomu u nedalekého Bledu. Procházku kolem jezera zvládnete během odpoledne. My jsme zde neměli bohužel tolik času, ale je to tady super na kola nebo na výšlapy do hor. Dalším možným výletem, který jsme si v podvečer udělali i my, jsou vodopády, které jsou kousek od jezera. Vypadá to, že jsme byli v kraji rekordů Slovinska. Tentokrát šlo o nejvyšší vodopády ve Slovinsku. Na mě je to až moc komerční místo, na kterém se místní snaží vydělat co nejvíce. Škoda. Nicméně i s přeplněným parkovištěm vypadala okolní krajina při pohledu do dálky doslova jako v kanadská (tak si jí alespoň představuju :D).

Druhý den jsme se vydali na cestu do Chorvatska. Při cestě jsme měli jezero Bled. Slovinský evergreen. Já tu modlu ještě neviděl, tak jsem se tam chtěl zastavit a porozhlédnout se po okolí. Bled je opravdu krásný. Průzračná voda, stezky okolo jezera a ten kostel. Ta voda ale byla doopravdy tak křišťálově čistá, že snad ani křišťálově čistší být nemůže. Ale ty davy tady. Nicméně je to tam krásný a chtěl bych se tam vrátit na delší dobu.

Další zastávka? Rovinj! Tak teď už je to roadtrip? Můj první v životě. Já se cítil jako pravý Čech. Úplně jako když jedu tím autobusem v Účastnících zájezdu. V kufru jsme si vezli ty konzervy, dojeli na Istrii a viděli moře. Ubytovali se v apartmánu a byli šťastní. Počasí nám přálo. Takže naše kroky vedly kam? No na pláž přece. Borovým hájem. Chorvati mě tam asi za těch pár dní museli milovat, protože cesta k moři byla dlouhá a vedla kolem jejich zahrad, kde bylo co? Fíky! A ty já rád. Hra na Čechy pokračovala. Otrhali jsme, co otrhat šlo. Nějaké fíky jsem si ještě koupil a výsledek? No alergii jsem dostal. Rovinj je krásná. Je tady vidět italský vliv. Město má své kouzlo. Uzoučké uličky, kostel, přístav, galerie, trhy, kavárničky, restaurace a zmrzlina. Každý den jsme se tam chodili projít a pokaždé objevili něco nového a pokaždé to bylo v doprovodu zmrzliny. Nějaká ta životospráva šla stranou v těch posledních dvou týdnech. Ale to sem až tak nepatří. Jinak byl náš pobyt od začátku myšlený jako odpočinkový. Sice jsme měli každý den nachozených okolo dvaceti kiláků, ale většinu času jsme dělali ty vyvržený vorvaně, nebo ještěrky jako by řekl můj táta. My tu hru na Čechy ještě vyšperkovali 😀 přece nebudeme chodit na normální pláž. Vybrali jsme si nejluxusnější hotel ve městě a hráli si na ubytované hosty. Tak jsme chodili na jejich soukromou pláž a hráli pinčes do alelúja.

V Chorvatsku jsme byli tři dny. Cestu zpátky jsme si opět rozdělili na dvě půlky a přespali jsme v rakouských Alpách. Do třetice všeho dobrého, opět klasika. Tentokrát rakouská klasická vesnice v horách. Takže co si představit? Louky, krávy, vesničky, kostely, vysoké hory, horský chlad. V Rakousku bylo krásně. Bydleli jsme na blind v jednom hotelu pár kilometrů od dálnice. Typický rodinný hotel v horách. Nikde nikdo. Jen my a? A co? A lamy. Oni tady normálně chovali lamy. My na to tak blbě čuměli až nám je vrazili do ruky ať je jdeme odvést někam do klece. Zážitek, ale bál jsem se že mě ty zvířata sežerou. Paní mi tvrdila, že mi chtějí dát pusu. Já tomu moc nevěřil, odevzdal lamy a běžel pryč :D. Pohled z louky na krajinu při zapadajícím slunci stál doopravdy za všechny prachy. Dálší nádhera na závěr léta. Kéž by se tak nahoře na tý louce zastavil čas. To se ale nestalo a my ráno vyrazili směr Praha. Zpátky do toho našeho Mumulandu, který mám stejnak nejraději.

Odstavec sám pro sebe si zaslouží jídlo na cestách. Už jsem se zmiňoval o zabalených konzervách, trhání fíků a zmrzlině. Během toho týdne jsem toho ale ochutnal mnohem víc. Popravdě? Moc jsem jídlo poslední dva týdny po cestách neřešil. I ten mekáč tam byl. Ale co jsem fakt chtěl? Chtěl jsem ochutnat místní speciality. Ve Slovinsku jsem si dal typické jídlo. Asi pět druhů masa s bramborem. Dobře. To byla taková klasika, u které jsem se moc neodvázal a stejně tak typické jídlo by to mohlo být i u nás. Co Chorvatsko? Čevapi. Na to jsem se těšil. Znáte? Název možná ne, ale je to v podstatě karbanátek, který podávají s hranolkama. Co dál? Dál jsme si užívali poslední letní grilovačky. Opět jsme chtěli grilovat po chorvatsku. Takže čevapi, grilované tekvice, papriky, rajčata. To byly mňamky. Podle některých místních dokonce na Istrii vznikla první pizza. To znamenalo jediné. Musel jsem pizzu mít. Říká se, že na Istrii je opravdu dobrá a je to pravda. Ta pizza chutnala úžasně. I když to mohlo být tím, že jsem si pizzu pár let odpíral. Zmrzka je klasika. Kokos, čokoláda, peanut. Všechno bylo výborné. Poslední zastávka? Rakousko. Rakouská kuchyně je úplně jiná. Taková těžká a mastná, ale taky dobrá. Takže schnitzel byl, wurst taky a potom jedna spešl porce dýňového rizota s cuketou. To byla zlatá tečka za naším výletem po jižní Evropě. (nebo jak to mám nazvat :D)

Za poslední dva týdny jsem toho procestoval doopravdy hodně. Nejdřív Francie a teď autem směrem na jih a zpátky. Znovu jsem si potvrdil jedno. Cestování je super. Poznáte nová místa, nové lidi a hlavně zažijete spoustu zážitků, na které jednou budete vzpomínat. Nebo alespoň já budu. Tak už se, i když unavený, těším na další cesty po světě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *