philosopher

O nových začátcích

6.1.2018

Je začátek novýho roku, což v sobě samo osobě nese pocit něčeho nového. Máme tendenci za vším, co se nám nepovedlo, dělat tlustou čáru a začínat od znova. Dnes jsou sociální sítě plné nových předsevzetí, lidé na sobě mají tendenci pracovat, udělat se sebou něco. Já si říkám proč teď? Proč to neudělají třeba 23. dubna, proč čekají na nový rok? A tak mě to navedlo na to, abych popřemýšlel o nových začátcích, o tom co pomohlo mně odhodlat se s něčím začít a jak ten nový začátek přeměnit na úspěch.

Ještě zpět k začátku nového roku a Silvestru. Nemám rád Silvestra. Teď si přijdu jako takový silvestrovský Grinch. Silvestr je za mě umělý svátek. Je to den, kdy končí rok a slavíme příchod toho nového. Někdo slaví jeho konec a jiní se těší na ten příchozí. Spousta lidí si s příchodem nového roku dává předsevzetí, začínají odznova. Myslim si, že tak 95 % předsevzetí po pár týdnech vyšumí a zabíhá se zpět do starých kolejí. Při Silvestru mám vždy takový zvláštní pocit, ten přechod na nový rok vnímám, ale možná se vždy trochu bojím co přijde, existuje pro mě až příliš neznámých.

Nový začátek, respektive rok, tak pro mě znamená nejistotu. Třeba loňský rok byl za mě super, užil jsem si ho. Ale teď se bojím, aby ten další rok byl aspoň stejně tak dobrý. Začátek nového roku ale vlastně není nic čeho bychom se měli obávat. Nic se vlastně nemění, navazujeme na to, s čím jsme skončili před Vánocemi. Jediný rozdíl je v tom, že jsme o rok starší.

Nové začátky ale lidi přesto často stresují a navozují pocit úzkosti. Já to mám někdy stejně. Tak třeba začátek na nový škole, nebo první dny v nové práci. Já jsem extrovert předělaný z introverta. A i když nemám až takový problém seznamovat se s novými lidmi, tak mi není úplně příjemný přijít do novýho kolektivu a vůbec ne do už vytvořeného. Pamatuji si ale taky na roky, nebo události, na které jsem se těšil. Loni jsem se těšil až předloňský rok skončí a těšil jsem se až půjdu na střední a budu tam moct začít fungovat v novém kolektivu a třeba v tom kolektivu i mít trochu jinou roli.

Já tak na jednu stranu chápu lidi, kteří třeba jsou trochu „bloklí“ a potřebují něco, co je trochu popíchne v tom něco změnit. Nový rok se nabízí. Pravda. Ale nechápu ty plný tělocvičny. Já kdybych chtěl začít sportovat/zhubnout, tak to přece chci tak nějak dlouhodobě. Když to chci, tak nečekám na 1. ledna, ale začnu s tím, když cítím, že to chci. Nebo ne?

No a jak se k novým začátkům stavím? Jsem hodně soutěživý člověk, jsem na sebe přísný a když něco chci, tak si za tím jdu. Každý nový začátek pro mě znamená také stanovení nového cíle. Na vysoké to je její dokončení. Když jsem chtěl zhubnout, byl to pocit, kdy si řeknu OK, je to v pohodě. Když jsem začínál běhat, dával jsem si cíle uběhnout určitou trasu za nějaký čas. Právě to mi pomáhá ta „předsevzetí“ plnit. Jsou to postupné cíle, které si dávám a pomocí kterých se snažím zlepšovat. Nemá smysl si na začátku určit, že budu běhat jako Mo Farah. Stačí, když si nejdřív řeknu, že tu vzdálenost uběhnu. Třeba mi to bude stačit a dojde k uspokojení. Nebo ne a já si dám další cíl, třeba běžet těch 10 km pod 40 minut a potom třeba vyhrát závod a tak je to dál a dál. Nemá smysl si dávat přehnané cíle na začátku. Proč? Protože musím být realista. Vím, že jako Farah běhat hned nebudu. byl bych zbytečně zklamaný a naopka by to vedlo k demotivaci, negativnímu naladění, špatné náladě a celé běhání bych poslal k šípku. A tak se to snažím dělat se vším.

Proto jestli jste s novým začátkem dospěli také k novému předsevzetí a snaze o nové já, tak si nastavte cíl, který chcete splnit a pamatujte, že ten cíl by neměl být nereálný. Nebuďte na sebe tak přísní, jděte postupně.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *